SVITAP zahajuje výrobu Lomnických sucharů

V druhé polovině roku 2022 postupně došlo k
převzetí produkce tradiční regionální pochoutky – Lomnických sucharů. Co bylo vůbec prvním
impulsem pro Vaše rozhodnutí?

První myšlenka na znovuobnovení sucharů k
nám přišla před několika lety. Ochrannou známku restituoval potomek původních majitelů, pan
Kodejška. Začali jsme s ním tedy jednat o možném převzetí výroby. V loňském roce jsme se
finálně domluvili a dokončili všechny potřebné
kroky, nyní instalujeme technologie, ladíme receptury a postupně spouštíme výrobu.

Celá výroba se přesouvá do nové provozovny.
Kde bude umístěna?

Z původních prostor kousek od náměstí se výroba přesunula do nové provozovny v budově
bývalého Technolenu u nádraží v Lomnici nad
Popelkou. Využili jsme dosud prázdné prostory
ve 2. patře, kde jsme tedy nejprve museli udělat pár stavebních úprav. Nyní instalujeme nové
technologie, které výrobu zefektivní. I když bude
část prací zautomatizovaná, podíl ruční práce
bude mít stále zásadní význam.

Suchary mají více jak 200letou tradici. Chcete v
ní tedy pokračovat?

Určitě, bez minulosti není budoucnosti. Pan
Kodejška nám předal klenot – ručně psaný receptář vytvořený jeho předky, který obsahuje
více jak 40 dávno zapomenutých receptů. Ten
pro nás bude studnicí vědomostí a inspirace.
Budeme se snažit o to, abychom rozvíjeli know-
-how a stali se jediným synonymem pro Lomnické suchary. Věřím, že máme na čem stavět.

Jak byste Lomnické suchary v pár větách popsal?

Moje první zkušenost s nimi je někdy z doby raného jinošství. No a přiznám se, že na poprvé nic moc. Taková zvláštní kombinace – tvrdé křupavé
těsto s ořechy obalené v cukru. Záhy jsem jim
ale, sám nevím proč, úplně propadl. Řekl bych,
že v nich je snad nějaká magická síla, která vás
nutí vzít si ještě a ještě (smích).

Spolu s dalším rozvojem značky jste přistoupili
i ke změně designu obalu. Proč?

Důvodem je fakt, že chceme zaujmout různé věkové kategorie zákazníků. Nyní si suchary kupují především senioři, kteří si je ještě pamatují z
dob svého dětství. Tenkrát byly suchary u nás hodně populární. Nyní chceme oslovit i mladší
generace, které již nemají k sucharům sentimentální vztah, ale chápou je jako chutnou potravinu k dobrému vínu, vychlazenému pivu, nebo do batohu na túru. I proto jsme přistoupili k celkovému redesignu značky a nové varianty sucharů už budou prodávány pod značkou eLeSka. Název vychází ze zkratky LS – Lomnické suchary.
Tím se nám myslím podařilo vhodně spojit tradici a nové trendy.

Jaké jsou aktuální řady produktů a chystají se
nějaké novinky?

Stávající produkty se dají rozdělit do tří skupin
– sladké, slané a natur bez příchuti. Tyto druhy
chceme zachovat i do budoucna a měly by k
nim přibývat další populární příchutě. Zaměřit
se chceme především na slané suchary, ve kterých vidíme větší potenciál.

Kde budou suchary k dostání? Chcete regionální produkt rozšířit i za hranice?

V současném prodeji vidíme největší rezervy,
protože byl víceméně omezený spíše na region.
Zatím se prodávaly spíše v místních obchodech,
infocentrech. Máme v plánu oslovit známé obchodní řetězce a velkoobchodníky, už nyní budou k dostání třeba v prodejnách LIDL a JIP.
Náš záměr je stát se regionálním produktem s
celorepublikovou prodejní sítí. Budeme určitě
přemýšlet i nad expanzí do zahraničí, protože
některé varianty sucharů jsou potravinou využívanou i ve zdravotnictví při různých šetřících
dietách. Díky své trvanlivosti se k nim dá přistupovat i jako ke strategické potravině, takže
určitě budeme hledat i další cesty prodeje.

Lomnické suchary jsou chráněny evropskou
ochrannou známkou. Chcete pro ně získat i další certifikace a ocenění?

Nyní je příliš brzy nad tímto přemýšlet, ale určitě chceme maximálně podpořit jedinečnost
produktu – dlouhá trvanlivost, bez dochucovadel, lehká stravitelnost, vhodné pro specifické
diety. A rozhodně chceme zdůrazňovat region
původu.

Kde vidíte značku za pět, deset let?

Za pět let bychom byli rádi, aby byly suchary
dostupné po celém Česku a zákazníci je vnímali
jako pochoutku, po které rádi sáhnou při různých příležitostech. A myslím si, že za takových
deset let by tomu tak mohlo být i jinde ve světě.